O Gerasimovově doktríně hovořil například europoslanec Jaromír Štětina na facebooku. „Gerasimovova doktrína. Zdá se, že nad naším euroatlantickým společenstvím zatím vítězí. Geniálně vymyšleno. Správně použitá lež je víc než tanky.“

 „Zdá se, že útoky vedené v duchu Gerasimovovy doktríny nezabírají v Česku všude.“

O této doktríně hovořil i datový analytik František Vrábel na semináři Evropské volby v kontextu hybridních hrozeb. „Aniž bych nějak zacházel do detailů, ten graf ukazuje sílu toho ruského propagandistického stroje, kdy dva a půl roku před anexí Krymu rozjel velikánskou kampaň uvnitř Ruské federace k tomu, aby se změnil pozitivní sentiment ruských občanů vůči Ukrajině a vlastně ospravedlnil ten budoucí krok, který samozřejmě jako vojenská operace byl dlouhodobě plánován,“ tvrdil Vrábel na semináři.

„Určitě všichni známe takzvanou Gerasimovovu doktrínu, kdy informační operace jsou pevnou součástí vojenské strategie Ruska. Ale tento citát je podle mne velmi důležitý: ‚V informační válce prohrává ten, kdo říká pravdu‘,“ dodal Vrábel a přidal obrázek bývalého personálního šéfa KGB. „Takže znovu opakuji, Rusové se tím netají, v informační válce prohrává ten, kdo říká pravdu,“ zopakoval datový analytik.

Ovšem sám autor tohoto termínu si nepřeje, aby byl používán. Autorem je Mark Galeotti, čestný profesor Londýnské školy slovanských a východoevropských studií a taktéž spolupracovník Institutu mezinárodních vztahů v Praze. Napsal mnoho knih o Rusku, o jeho bezpečnostní politice, o kriminalitě a ganzích..

Již přibližně před rokem napsal článek s titulkem „Omlouvám se za Gerasimovovu doktrínu“, v němž apeluje, aby tento termín nebyl používán. „Skoro všude můžete najít učence, komentátory a zákonodárce, jak mluví o hrozbě Gerasimovovy doktríny, pojmenované podle ruského náčelníka štábu, která hrozí Západu. Je to nový způsob, jak vést válku, rozšířená teorie moderního boje nebo dokonce vize totální války.“ Galeotti pak dodává, že je zde malý háček. Dotyčná doktrína neexistuje. „A čím déle budeme předstírat, že ano, tím déle nebudeme chápat, jakou reálnou, ale odlišnou výzvu Rusko představuje.“

Galeotti pak vysvětluje, jak ke vzniku termínu došlo. V únoru roku 2013 vyšel v ruských novinách s armádní tematikou článek Valerije Gerasimova. Dle Galeottiho je o tom, jak v moderním světě může být „perfektně fungující stát v řádu měsíců zredukován na arénu ozbrojeného konfliktu, stát se obětí zahraniční intervence a propadnout se do chaosu, humanitární krize a občanské války“. Galeotti dodává, že článek nevyvolal velkou pozornost, ale Robert Coalson z rádia Svobodná Evropa ho přeložil a poslal právě Galeottimu, který ho s komentářem zveřejnil na svém blogu. A aby titulku dodal šmrnc, použil název Gerasimovova doktrína. Ale i v textu prý vysvětloval, že se o doktrínu v pravém slova smyslu nejedná.

Gerasimov v článku vysvětluje, jak Kreml vnímá „arabské jaro“ a „barevné revoluce“ ve svém okolí. „Rusové opravdu, i když mylně, nepovažují tyto protesty za přirozené reakce na brutální a zkorumpované režimy, ale za změny režimů spunktované ve Washingtonu, nebo spíše v Langley,“ říká Galeotti a dodává, že Gerasimov se snažil najít cestu, jak těmto barevným revolucím zabránit, ne jak je podporovat. Tedy že se o žádnou doktrínu nejednalo. Ale pak přišla anexe Krymu, „malí zelení mužíčci“ na Donbasu, a média si Gerasimova přetavila v návod, jak vést moderní válku.