Advokát Daniel Musil oficiálně přispěl do stranické kasy půl milionem korun. Týdnu sdělil, že VV mu zkrátka byly sympatické. „Jsem jejich voličem a nyní i sponzorem. Přišlo mi důležité, abych je podpořil i v období, které pro ně není snadné,“ dodal.

Když však média začala zkoumat sponzorování Věcí veřejných, zarazilo je, že „mnoho firem, které celkově poslaly straně kolem třiceti milionů, sídlí na dvou pražských adresách.“

Postupně bylo podle Eura zjištěno, že „k Musilovu jménu směřují nitky společností, které jsou propojeny přes jednatele nebo majitele a někdy třeba jen přes sídlo firmy. Z dvaceti sedmi právnických osob, které straně přispěly, má nějakou souvislost s Musilem hned patnáct. Tyto firmy do účetnictví Věcí veřejných nalily 27,5 milionu korun, což v celkové sumě darů - 38 milionů - přesahuje 73 procent.“

Například společnost Tribunus plebis, podle rejstříku vlastněná panamskou offshorovou firmou, patří podle tvrzení Michala Babáka přímo Musilovi. Tato společnost sama poslala VV 1,5 milionu a stojí prý i za dalšími štědrými sponzory.

Záhadná koncipientka

Podle Týdne není patrné, že by Musil za sponzorské příspěvky získával nějaké protislužby. „Advokátní kancelář Daniela Musila nezískala ani na jednom ze stranou ovládaných ministerstev žádnou veřejnou zakázku.“ Spekuluje však o roli Kateřiny Macháčkové, bývalé právničky ministerstva a dnes koncipientky v Musilově advokátní kanceláři.

Týden uvádí, že „se odmítla bavit o tom, jakou agendou se v úřadě zabývala, proč odešla a co jí zavedlo zrovna k Musilovi.“

Bez zajímavosti prý není ani její údajné přátelství s blízkou spolupracovnicí ministra Dobeše Markétou Bergerovou.