Opravdu vše začalo tímto mailem:

Dobrý den, na základě domluvy s naším hlavním vedoucím panem Davidem Kádnerem, posílám vám za náš dětský tábor recept na pochoutkový salát, který u dětí sklidil velký úspěch.

Je to jednoduchá večeře, ale jak se říká v jednoduchosti je krása. Do receptu se zapojily všechny děti z celého týmu a společně daly dohromady recept, který vychází pro 37 lidí na našem táboře… a pak už jen:

Najemno nastrouháme salám, do kterého přidáme na malé kousky nakrájenou cibuli s okurkami, pokud chcete, přidejte sýr ( byl v tom moc dobrý, dodal tomu dobrou chuť ). Po zamíchání přidejte podle chuti majonézu, bílý jogurt, hořčici, sůl, pepř. Nejlépe necháme pár hodin proležet a můžeme servírovat na kterékoli pečivo.

A dodatek, snad bude pochoutkový salát chutnat, přejeme: „Dobrou chuť“.

Je to recept tábornický, který si připravili sami frekventanti již 13 let se opakujícího tábora obce Nová Ves v Horách.

Můžeme tedy mluvit o tradici, která má konkrétní podobu na louce s mysliveckou chatou, má svoje věrné, z nichž někteří od žákovských let vyrostli až do funkcí současných vedoucích. A starají se o nové „ tábornické začátečníky“.

Co nás to napadlo, sem jet?

Nakladatelství Olympia vyhlásilo program: Vzděláním a sportem k sebevědomí. Obsahuje několik prvků, které se jaksi ztrácejí z našeho „ globalizovaného a pohodlného života“ a ze života našich dětí vůbec.

Kdybychom jej charakterizovali  sokolským: „ V zdravém těle, zdravý duch.“  Řeckou kalokagathií, prostě pohybem v přírodě a sportem, byli bychom velice blízko. Mnohým dětem, a z různých důvodů, vše výše řečené chybí. Jedny se samostatnosti bojí, jiné jsou připoutány k mobilům a počítačům, další nedovedou udělat kotrmelec natož stojku. A jít neznámem jen z buzolou a mapou představuje sebevraždu.

Člověk si již od malička zvyká, že mu má někdo a něco sloužit…ale proč? Kde je on sám, kam se ztrácí jeho osobnost. Kam mizí skutečné znalosti, když je nahrazuje počítač. Co mozek a co tělo, kam se nám ztrácí osobnost?

Máme snad žít „v zastoupení“?

A pod tíhou těchto otázek i s trochou zvědavosti, jsme vstoupili na horskou louku, které vévodí myslivecká chata a kolem které vyrostl letní tábor.

Bez tatínků a maminek, uprostřed nádherného lesa, se svoji vlajkou, existuje několik týdnů dětský svět s běžnými povinnostmi, jaké skutečný život přináší.

Tedy i se starostmi o sebe sama, o druhé a hlavně o ty mladší…přirozenou formou kamarádství a přátelství, sportovních i jiných vítězství si táborníci zvykají na povinnosti, se kterými  se  potkají v dalších letech dospělosti.

Poznávají, že vítěz bývá většinou jen jeden. Že, bůh zaplať, většina věcí i činů je změřitelná, prohra, že bolí, ale dobře pochopena nutí člověka jít dál a především mu dává silu vítězit, tedy to sebevědomí, tolik potřebné do normálního života. A on najednou pochopí že pomáhat druhým, není posluhovat. Že k tomu, co si nese v hlavě a ve své síle, nepotřebuje klávesnici a obrazovku, ale stačí mozek. A hlavně, že udělat salát pro třicet šest ostatních a mít večer skutečný hlad a chuť na něj, je potvrzením dobře prožitého dne.

A my jsme přijeli proto, protože jsme přesvědčeni, že ke všemu popsanému patří i knihy. Jako dary vítězům soutěží a závodů, jako brána do jiných světů ve chvíli, kdy se sní a odpočívá, jako odpovědi na otázky co je co…
Obrátili jsme onen postup:“ … čtenáři pojď za námi a šli jsme s knihami za čtenářem.“ A ještě dostáváme recepty ověřené praxí, abychom pro příští rok vydali pro další tábory skutečnou dětskou kuchařku. A za to děkujeme.

Snad ještě malé zamyšlení

Již od dob pana Svojsíka, daleko v minulém století, si pedagogové i jiní uvědomovali, že fyzická a morální zdatnost, vzdělanost, je součástí lidského sebevědomí a mravní síly pomáhat slabším a chránit je. Stejně tak jako chránit vše kolem sebe. Přírodu, spoluobčany, a odlišovat pravdu od polopravd a lží. A statečnost od zbabělosti. Prostě vyšší lidský cíl, který nás odlišuje od všeho ostatního.

Svět kolem nás je v jakémsi kolotoči turbulencí a každá nakonec potřebuje člověka-jedince, aby měl sílu dokázat si, že i v době, která má své obtíže, dokáže žít a bránit svůj život. Myslím si, že i tyto prvky, které se zvláštními rozhodnutími ztratily ze škol, na dobrých táborech jsou.

A tady je odpověď na otázky, proč jsme přijeli.

Přijeli jsme a darovali naše knihy těm, kteří alespoň na pár desítek dní budují dětem jejich svět a připravují je na problémy života, který je za pár let pohltí.
A my jím všem i z jiných táborů, děkujeme.