V praxi to vpadá tak, že zaměstnanci dostanou v praxi stravenky v hodnotě např. 90 Kč, za které si mohou koupit jídlo v restauracích nebo v obchodech a zaměstnavatel jim část této hodnoty proplácí, např. v mé bývalé práci to bylo padesát procent. Tenhle systém je běžný ve většině zemí Evropy, a pro zaměstnavatele je daňově zvýhodněný.

Europoslanec Petr Mach by chtěl stravenky zrušit. Také proto, že prý je neuměl utratit. Tomu se divím, protože já tento problém nikdy neměl. Mám za to, že pokud někdo nezvládne tento poměrně jednoduchý úkol, měl by být zbaven svéprávnosti. Navíc Machova logika je na úrovni toho, že když někdo nezvládne absolvovat autoškolu, měl by žádat zákaz aut, protože on se s nimi nenaučil jezdit. Také se logicky nabízí otázka, zas pan europoslanec nemá nic důležitějšího na práci, pokud se zabývá takovými záležitostmi. Nemyslím si, že stravenky jsou tím top tématem, které lidi v současné době trápí. Také to není problém, který by musel řešit evropský parlament, ale je v kompetenci jednotlivých států.

Pro zachování stravenek stravenky mluví i argumenty Asociace provozovatelů poukázkových systémů (APROPOS). „Restaurace by v případě jejich zrušení přišly o7,5 miliardy korun za rok a 70 % lidí by z tohoto důvodu omezilo návštěvy restaurací,“ píše se ve studii společnosti GFK. Navíc realita je taková, že zákon, který by rušil stravenky, nemá šanci projít českým parlamentem, a proto jsou jakékoliv úvahy na toto téma zbytečné a kontraproduktivní.