Ve skutečnosti by změna názvu předznamenala ztrátu identity a rozpad ČSSD. Spor mezi tradicionalisty a progresivisty ve straně tím ale nekončí a po blížícím se sjezdu není vyloučen odchod některých nespokojenců či dokonce založení nového subjektu.

Hamáček mezi mlýnskými kameny

Pokud šéf ČSSD Jan Hamáček říká, že se s případnou změnou neztotožňoval, je otázka proč dopustil, aby se tato otázka vůbec dostala do mediální mlýnice a do návrhu náplně programu blížícího se sjezdu. Stávající předseda si to nechce rozházet s progresivisty, jež se na blížícím se sjezdu derou do vedení strany, ani s tradicionalisty, kteří cestu k návratu na výsluní vidí v autentické politice sociální demokracie. Čerstvě získaná podpora Jiřího Zimoly v jihočeské organizaci nebo poslední reakce Jaroslava Foldyny, Romana Onderky či Michala Haška ukazují, že konflikt mezi oběma křídly zdaleka není zažehnán, naopak bude na sjezdu eskalovat.

Existence názorových proudů se snáze kočíruje ve stranách s výraznou voličskou podporou, menší strany naopak mají tendence se těchto elementů zbavit jako nechtěného dítěte. To je problém, který neřeší pouze ČSSD, ale i ODS a svým způsobem i ještě více uvadající TOP 09, tedy strany, které byly v minulosti zvyklé na vládní angažmá a z něho vyplývající vliv.

Maskovat řešení tohoto konfliktu změnou názvu by znamenalo jen další prohloubení příkopů mezi znesvářenými křídly. Úvaha o změně názvu navíc přišla v okamžiku, kdy se s určitou opatrností dá tvrdit, že se ČSSD začíná vzpamatovávat z šoku způsobeného posledními volebními výprasky. Stávající voličská podpora sice nepředstavuje žádnou hitparádu, přesto 9  % podle posledního průzkumu agentury Median a 12,5  % podle CVVM naznačuje, že by se strana mohla dostávat z nejhoršího. Čeřit vody a prohlubovat napětí návrhem na změnu názvu právem vyvolalo pochybnosti a pocity nekončící sebedestrukce.

Odstřihnutí se od minulosti, ale od jaké?

Změna názvu v nynější situaci by vlažnější příznivce ČSSD jen dále znejistěla a odradila od další podpory. Progresivisté v ČSSD, posilněni dílčími úspěchy a podporou svých nových tváří v rámci vládního angažmá, totiž neodpověděli na zásadní otázku: od koho nebo od čeho by se strana změnou názvu vlastně odstřihla? Od Sobotkovy neúspěšné éry, na kterou Martin Netolický, Tomáš Petříček nebo Jana Maláčová myšlenkově v podstatě navazují? Nebo od celé polistopadové éry spojené se značkou ČSSD, která v osobách Miloše Zemana nebo Jiřího Paroubka dokázala ve volbách, v některých případech i drtivě, vítězit?

Ústředním výkonným výborem „zametený“ návrh na změnu názvu tak spíš dále obnažil vnitřní spory v ČSSD, která si je stále méně jista vlastní identitou. Navrhovatelům a zastáncům změny názvu možná nedošlo, že hejtmanu Netolickému nebo ministru Petříčkovi nejvíce tleskají lidé, kteří ČSSD nikdy nevolili a volit nebudou. Změna názvu by tak jen těžko zafungovala na lákání zběhlých voličů i na progresivní liberály, kteří toho času již zakotvili u Pirátů nebo STAN.

Třaskavý sjezd ČSSD. Vznikne nová strana?

Změnu názvu tedy sjezd ČSSD nakonec řešit nebude. Jako třaskavina ale zřejmě zapůsobí obměna vedení a návrh na radikální zeštíhlení ústředního výkonného výboru. Po sjezdu tak ve straně nemusí zůstat kámen na kameni. A je dost dobře možné, že po jeho skončení či dalším propadáku v evropských volbách se utvoří skupina renegátů, která se o oživení sociálně demokratických myšlenek bude snažit v jiné partaji.

Klíč k řešení problémů současné ČSSD neleží ve změně názvu, ale změně politiky. „Musíme si to odpracovat, nový název by nám nepomohl,“ říká lakonicky místopředseda ČSSD a stranický matador Roman Onderka. A ukazuje tím na jádro potíží, které stranu tíží v oblasti programu i personálií. ČSSD aktuálně nemá žádné velké politické téma ani lídra, kterého by větší část veřejnosti vnímala a vyzdvihovala jako Andreje Babiše (ANO), Ivana Bartoše (Piráti), Václava Klause mladšího (ODS) nebo Tomia Okamuru (SPD). Strana zato umí permanentně poukazovat na své vnitřní spory a pouští se do experimentů, mezi které patřil i vypuštěný balónek o změně názvu.

Ústřední výkonný výbor sociální demokracie zabrzdil a nedomyšlený návrh poslal k ledu. Až březnový sjezd ale ukáže, zda je ČSSD skutečně schopná uniknout rozpadu a postupné politické smrti.

Michael Bradík, politolog a mediální analytik