Jak reflektujete volební výsledek SPD v Praze? Za stranu jste kandidoval jako pražský lídr a možný adept na primátora, byť jako nestraník…

Mám takové tři možné pohledy na celé to volební klání: První – osobní. Kandidoval jsem jako nezávislý odborník. V politice jsem dělal něco takového poprvé a velmi jsem si to užil, mít možnost opakovaně prosazovat obyčejnou logiku namísto komplikovaných politických dohod mě velmi bavilo a některé mé posluchače také. Přestože jsme se nakonec neumístili, získali jsme více hlasů než komunisté, sociální demokracie i Zelení. Rovněž preferenční hlasy mě při takovém neúspěchu docela hřejí. Šesté místo v Praze zase není tak málo, byť bez mandátu na radnici. Rozhodně to nepovažuji za zbytečnou práci, hodně mi to dalo.

Druhý – SPD. Vidět tuhle a asi jakoukoli stranu zevnitř je velmi zajímavá zkušenost. SPD je mladá strana s absencí struktur jak kmotrovských, tak i takových, které v sobě nesou zkušenost a také dlouhodobý názor voličů. Ten je pak mnohdy nahrazován mediálním obrazem. Když se o vás vypráví něco špatného, lze to pozměnit nejlépe dobrým příkladem a při osobním setkání, ale na to jsou právě potřeba delší tradice a lepší struktura. To platí pro každou stranu. Myslím, že je v tomhle i velká výzva pro SPD, pokud chce další dobu působit a rozvíjet se.

Třetí – Praha. Mnoho kolegů je ze současného výsledku rozpačitých. Pokud hovoříme o nynějších radikálně levicových trendech napříč politickým spektrem, určitě bychom přispěli ke zmírnění jejich vlivu. To je asi hlavní důvod, proč mě mrzí, že na magistrátu nejsem. Ale to lze i jako opoziční strana bez zastoupení, v podobné situaci jako SPD budou komunisté, sociální demokraté nebo i Zelení. V neposlední řadě je nutné vzít do úvahy, že je SPD stranou mladou. Při dobré politice a rozumné vnitřní struktuře má naději na další vzestup, kdežto jiné tři jmenované strany zaznamenaly naopak strmý sešup připomínající spíše konec minulé dlouholeté kariéry. Velmi si naopak cením ODS, že se z toho vzpamatovala, a výsledek jasně hovoří.

Byl jste rovněž na druhém místě kandidátky v prestižním pražském volebním okrsku, v Praze 1. Jak reflektujete to, co se tam v souvislosti s kandidátkou SPD stalo? Strana mohla hypoteticky přijít až o polovinu hlasů, a to z toho důvodu, že si polovina jmen z kandidátky SPD zapomněla na Praze 1 vyřídit trvalé bydliště: takže i kdyby člověk volil celou stranu, mohl jí dát jen polovinu všech svých hlasů, přičemž zbytek propadl…

Praha 1 má mnoho patriotů, kteří si třeba postavili dům na okraji Prahy, ale stále se cítí občany Foglarových Stínadel. Na druhé straně vím o případech, kdy se členové jiných stran přihlašují na Prahu 1 pouze v období volebním, aniž tam bydlí. Tento systém jsem odmítl. Situaci považuji za nezvládnutou od volebního managementu už od samého počátku, ale jsem rád, že se nám v posledních měsících podařilo s kolegou Pavlem postavit slušnou kandidátku, byť s méně lidmi. Interní věci se mají ale řešit interně, a ne přes média. Jsem rád, že se na kandidátkách jednalo poctivě, i když by jinak mohlo být více zastupitelů, kdybychom se v této městské části umístili. Rozhodnutí SPD nejednoznačné kandidáty stáhnout bylo plně podle zákona, férové k našim voličům, a dokonce i k nevoličům.

Tomio Okamura působí jako silný lídr, který vše rád řídí sám. Stejně tak se i „šušká“, že pražská centrála má v rámci SPD velmi silnou pozici. Členové SPD jen zřídka konají na vlastní pěst. Na tiskových konferencích, volebních štábech jsou drženi striktně odděleni od novinářů. Jak je možné, že Tomio s ambicemi řídit všechno zrovna tohle neohlídal?

Nemyslím si, že byl zrovna tohle můj případ. Tomio sám o sobě si stěžoval, že je většina výsledků postavena na jeho jméně a že jsou potřeba další osobnosti. SPD sama o sobě není postavena na principu jednoho „majitele“. Nicméně někteří kolegové považují za nejjednodušší cestu k úspěchu vystavit republikového předsedu a věří, že to automaticky přinese přízeň voličů. Interní analýzy SPD v místech ve volbách úspěšných hovoří o jiné situaci: výsledky jsou především tam, kde jsou samostatné a také aktivní osobnosti.

Pokud chce mít jakákoli strana v dnešní době úspěch, musí mít osobnosti pro danou obec či kraj, ne jenom jednu tvář. Spíše bych to celé vnímal jako krátkou dobu od parlamentních voleb, kdy se celá SPD konstituovala. Proto si myslím, že SPD nemusí házet flintu do žita, a proces růstu v normální běžnou stranu prostě může v Praze dokončit. Potenciál mezi pěti a deseti procenty v Praze byl nejen podle názoru mého, ale i konkurentů. Vydá-li se SPD v Praze cestou takového budování nových struktur a pozitivní politiky, je to i výzva pro mne pro další spolupráci, i když chci zůstat ve svých názorech nezávislým a myslím, že jsme rezonovali se slušnými lidmi z více stran. Ale i to je výzva, roztříštěná stranická politika nikam nevede.

S SPD jste sice neuspěl. Nicméně v rámci hlavního města jste byl kandidátem SPD, který získal nejvíce preferenčních hlasů. To lze na určité úrovni zcela jistě považovat za úspěch, budete zvažovat nějaké pokračování v politice? Máte tyto ambice?

Ambice jít do „čisté“ politiky nemám. Politiku jako řemeslo neuznávám, člověk by měl nejprve něco umět a pak to teprve zúročit k obecnému prospěchu. Podívejte se třeba na Masaryka a srovnejme to s dnešní dobou, kdy dělají lékaři kulturu, herci armádu a univerzální politici přeskakují z resortu na resort podle jeho vlivu. Ambice jako odborník ovlivňovat politiku mám, koneckonců jsem spoluautorem návrhu energetické politiky tohoto státu, který ovšem už další vláda zatím nerealizuje. V odborné práci pokračuji dále, ale momentálně přemýšlím, jak to udělat, aby to bylo více vidět. Rozpadlé mosty, vysoké poplatky, ničení životního prostředí a nedostatek technického pokroku 21. století mě v klidu nenechávají, a to i v sociální oblasti: kolem probíhá technická revoluce, a v Čechách se stavějí montovny? U mnoha současných politiků vidím jako hlavní problém nikoli korupci, ale neschopnost nahrazovanou sáhodlouhými dohady. Chci ale zůstat odborníkem, tam mě uznávají i mezinárodně.

Okamura na tiskové konferenci před novináři v sobotu po zveřejnění prvních volebních výsledků hovořil o tom, že někteří lidé, kteří za SPD šli do voleb, čelili v sociální oblasti různým nepříjemnostem: odporu svých známých a podobně. Měl jste s tím také zkušenost?

U mě to nebylo tak hrozné, protože jsem se prostě nedal. Do extremistů mi vynadali asi dva lidé, a když jsem je požádal, aby si přečetli program, jehož jsem byl spoluautorem, tak toho nechali. Myslím, že solidní program a seriózní přístup jsou právě to, co dělí to dobré a špatné. Nakonec jsem byl řadou lidí a známých vnímaný tak, že jdu „s dobrým programem za špatnou stranu“. Pokud bude SPD systematicky pracovat na těch dobrých programech i jejich zviditelnění, může to být pro řadu kolegů příště i „s dobrým programem za stranu běžně vnímanou“, o což jsem se také v Praze celou dobu snažil. Dlužno poznamenat, že jsem měl v tomhle podporu republikového vedení včetně Tomia.