Své první válečné zpravodajství v životě Šilhan hodnotí jako nesmírně zajímavé a nesmírně zavazující. „Byly to opravdu tři týdny intenzivní práce – novinářsky nesmírně krásné intenzivní práce,“ komentoval profesně své dojmy z válečné zóny.

Jeho cílem prý bylo české společnost ukázat, že válečná dynamika přetrvává: „Říkali jsme si, že divákům připadá konflikt už možná otřepaný, že nemá už takovou dynamiku jako na začátku. Tak jsme se rozhodli lidem ukázat i po těch čtyřech, pěti měsících války, že je tam stále dostatečné množství silných témat,“ zmínil Šilhan.

Podle svých slov, po většinu času stráveného na Ukrajině nepociťoval strach. „Nebudu říkat, že jsme uhýbali před střelami. První týden jsme byli v Kyjevě. Ten v zásadě funguje jako normální město, na první pohled tam nic zvláštního nenaznačuje, že by ta země byla v nejhorším evropském konfliktu od druhé světové války. Jiná situace je samozřejmě směrem na východ země.

Vybavuji si ale moment, kdy jsme natáčeli v Kyjevě u jedné zdevastované budovy, tak několik týdnů předtím tam běloruská novinářka zemřela při náletu. Je to osud, součást naší práci a jdeme tam s tím dobrovolně,“ doplnil zpravodaj ČT, že s takovým rizikem novinář musí ve válečné oblasti počítat.

V Kyjevě byl v červnu v době, kdy Rusové znovu ostřelovali hlavní město, bylo to brzy ráno. Na místě byl mezi prvními novináři, kteří se svými kameramany vyrazili do terénu, jejich záběry použilo zhruba dalších 40 programů dvaceti různých televizních společnost. K této exkluzivitě Šilhán podotkl: „Válečný konflikt není místo, kde by mezi sebou měli novináři soupeřit. Byla to specifická situace, nelenili jsme. Nebylo po pro mě nejdůležitější, jestli bude ohlas takový nebo makový, tu práci děláme primárně pro české diváky, kteří si nás platí,“ poznamenal.