„Připojení“ Krymu k Ruské federaci totiž můžeme chápat také jako nápravu křivd sovětského komunistického systému vůči Rusku. Vždyť právě za vlády sovětských komunistů – a 1. tajemníka jejich ústředního výboru Nikity Sergejeviče Chruščova, který za tímto loupežným aktem v roce 1954 stál - byl Krym vyňat z Ruské sovětské federativní socialistické republiky a připojen k Ukrajině. Skutečnost, že po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik zůstává Krym, navzdory jednoznačně vyjadřovanému přání jeho obyvatel, v rámci Ukrajiny, není nijak důkazem právoplatnosti nadvlády Kyjeva nad Krymem. Kdo jiný než „bývalí“ komunisté Leonid Kravčuk a Boris Jelcin, tradičně po bolševicku  pohrdající vůlí lidu, u tohoto kroku stáli?

V Česku máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který prohlašujeme za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Můžeme se jinak dívat na loupež Krymu? Nebo negativní hodnocení komunistických režimů využíváme jen tehdy, když se nám to hodí? To je třeba si ujasnit. A měli by tak učinit zejména někteří velkoústí a zmatení politici pravice, kteří „otázku“ Krymu využívají jako protiruskou kartu. Návrat Krymu do svazku Ruské federace, navíc na základě opakovaně vyjádřené vůle jeho obyvatel, do svazku Ruské federace, je totiž skutečně jen nápravou jedné z křivd, které komunisté v Sovětském svazu spáchali.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.