Rozhořela se debata v souvislosti s Jaromírem Nohavicou. Hudební kritik Jan Rejžek o Nohavicovi řekl, že je užitečný idiot. Novinář a komentátor Martin Fendrych pro změnu připomněl, že Nohavica spolupracoval s StB, a řekl, že by měl v Rusku zůstat. Udělal Nohavica chybu, když jel do Ruska přijmout Puškinovu medaili od Putina? Je Putin člověk, který má na rukou krev, nebo jde spíše o hysterii? Jak ocenění od Putina vnímáte?

Acho jo...  Pojďme z toho udělat takový vzorec a posuňme hodnotitele do základní pozice k hodnocenému, abychom vycházeli ze spravedlivého faktu. Tedy, když řekne Idiot, že je někdo Užitečný Idiot, je tedy Užitečný idiot víc než ten idiot, co to o něm řekl? – Ano! – A to proto, že Užitečný idiot je Užitečný, kdežto Idiot je jen Idiot! A když budeme tak opovážliví a zbavíme se té ošklivé půle hodnotící míry páně Rejžka (vyškrtneme jednotku jeden idiot), pak nám u Jarka Nohavici zbývá půlmíra vyjádřená slovem: Užitečný! – A abychom byli spravedliví, tak idiotické míry zbavíme i pana Rejžka – a co nám zůstane? – Nic! –

Výsledek pro porovnání hodnocení pana Rejžka k Jaromíru Nohavicovi vztahující se také k  hodnotiteli, tedy panu Rejžkovi samotnému, je tento: Jaromír Nohavica = Užitečný, Jan Rejžek = Nic. Nekárejte mne, že na to jdu vědecky, ale když jde o pana Rejžka, musíte v tom mít logiku stejně pevnou jako on! Je přece v pozici pověstného a obávaného NIC!

Pokud jde o druhý případ, že někdo někomu doporučuje, aby někde zůstal, pak bych se přidal k obecnému doporučení, aby někteří, kteří se mají někdy v budoucnu narodit a byli by podobní některým, kteří někomu stále něco doporučují, raději zůstali v děloze své matky, kde pro ně možná bude vhodnější a přátelštější prostředí než to, které nás obklopuje od poprenatálního okamžiku! Doporučené množství doporučujících by tedy mohlo být doporučeno někým, kdo byl doporučen od někoho, jehož doporučení je na doporučení! Omlouvám se podruhé, ale jak jinak to říci, abych nebyl nekorektní?

Pokud jde o cestu Jaromíra Nohavici, chybu udělá ten, který někam jede a veze tam drogy a oni ho tam chytnou a zavřou, až shnije! Nic takového Nohavica neudělal. Jel někam, kde mu dali metál. Je chyba jet si pro metál? Metál je jako převzít dodávku drog a přivézt ji do republiky? – Promiňte, ale nemůžu na to odpovědět jinak než touhle absurdní otázkou.

Pokud jde o Putinovy krvavé ruce... Jak jsem na to tak koukal, když ten metál Nohavicovi předával, měl je čistě vymydlené a na Jaromírově saku taky žádné krvavé skvrny nebyly. Každý by se měl podívat na svoje ručičky a u některých bych doporučoval, aby si zkontrolovali, jestli jim něco nezůstalo za nehty, když rozdávají ty rozumy.

Moje skromné hledisko je jednoduché: Za sto let to bude medaile, kterou někdo vydraží za hodně peněz, a vůbec ho nebudou zajímat bludy pitomečků ze současnosti.

Sociálními sítěmi se začaly šířit obrázky zesměšňující Nohavicu v souvislosti s předáním Puškinovy medaile z rukou Vladimira Putina. Jeden z obrázků ukazuje za zády obou mužů fotografie význačných osobností, které údajně zavraždil Putinův režim, a také zločinů, které jsou Rusku připisovány. Podílí se Nohavica přijetím medaile na legitimizaci dnešního Ruska? Bere medaili od vraha?

Obrázek z dílny facebookové stránky Šílená koza

Až bude někdy někoho vyznamenávat nebo obdarovávat saúdský král, taky někdo graficky zakomponuje partu saúdského Viktora čističe s kufříky s rozčtvrceným tělem? Tam tedy ty fotečky jsou 100%, a ještě k tomu můžou dát pro dobrou náladu ten zvukový záznam z té zabijačky zaživa, aby to bylo veselejší. Nejsou Saúdové náhodou spojenci Západu? Nepředsedají v něčem významném v OSN? Nicméně satira je součástí svobodného prostoru. Ať si každý komentuje, jak chce! Nohavica se na ničem nepodílí. Nohavica byl vyznamenán!

A medaili od vraha? Je to prezident Ruska.

K Nohavicově vyznamenání se vyjádřil i písničkář Jaroslav Hutka. „První je před několika dny docela trefená montáž. Druhá je už nedostižná a ošklivě potrefená dnešní skutečnost,“ poznamenal k následujícím dvěma obrázkům písničkář Jaroslav Hutka. „35 let poslouchám Jaromíra Nohavicu. Ode dneška už ne! S medailí z Kremlu to u mě definitivně prohrál. Zpěvák na straně moci, která nenávidí svobodomyslné lidi, to je konec umělce,“ okomentovala Nohavicovo počínání pro změnu politička Hana Marvanová. „Dnes Jaromír Nohavica přebral ocenění od muže, který v Rusku vytvořil atmosféru, kdy vraždy politických oponentů a novinářů jsou na denním pořádku,“ napsal zase na Twitter novinář Ondřej Kundra. Mají pravdu? Existuje jakási společenská odpovědnost umělce, kterou Nohavica porušil?

Hutku jsem komentoval, když složil tu písničku na Zemana. Hutka mi byl jedno do chvíle, kdy si poprvé otřel hubu o Nohavicu. Člověk, který se proslavil tím, že vylezl včas z letadla v roce 1989 a zazpíval odrhovačku, která je parodií sama na sebe, je nekomentovatelný více než jednou a neporovnatelný s velkým básníkem! Komentováním Hutky jde o ztrátu času. Pokud jde o Marvanovou, tak ta byla tak pěkná, když jsem ji zaznamenal v politice před asi osmnácti lety. Říkal jsem si: Konečně politička, se kterou budu mít erotické sny.

A teď jsem na tom stejně. Kde jsou moje sny s ní a kde je její Jarek, když už ho teď nebude poslouchat? Jen si říkám, kdo z nás tří je víc bit? Jo, jo, některé ženy zrajou, některým hrajou – a některé zůstanou bez písničky. No což, aspoň teď bude s tou progresivní koalicí vést Prahu. Opravovat mosty, rozbíjet korupci, vylepšovat dopravu... A možná začne poslouchat TV Šlágr. Věk už na to má. Jarek opláče její část z tantiém a já si zabrousím ve snu do zahraničí a nechám si na stará kolena zdát třeba... o mladé Maréchalové – Le Penové! (Ti, kteří vědí, vědí o čem mluvím!) – Jo, a o jaké odpovědnosti se bavíme? – To abychom přestali číst knihy, chodit do galerií, poslouchat hudbu, protože mnoho klasiků bylo podporováno lidmi, kteří měli možná také na rukou krev, vedli války, zabíjeli a nechávali zabíjet. – Odpovědnost má pilot dopravního letounu za pasažéry, kapitán dopravní lodi, řidič autobusu... Ale umělec? – Ano, až složí píseň o tom, jak krásné je, že malé židovské děti kráčejí do plynu, tak pak to bude odpovědnost! Až za to převezme vyznamenání s hákovým křížem, tak to bude odpovědnost! – Ničeho takového jsem si u Jaromíra Nohavici nevšiml!!!

Jak si vysvětlit, že takové věci jako medaile pro Nohavicu nebo to, komu Zeman uděluje státní vyznamenání, vzbuzují v této zemi tak obrovskou diskusi? Jsou to důležitá, nebo zástupná témata? A pokud, tak zástupná témata čeho? Bavíme-li se o odpůrcích prezidenta Zemana, dostali jsme se do bodu, o kterém se mluví i v USA, tedy že se proti prezidentovi využije cokoliv a značná část společnosti mu nemůže přijít na jméno?

Na první část otázky vám možná odpoví nesmrtelný film s Vlastou Burianem: Anton Špelec ostrosřelec.

Pokud jde o odpůrce prezidenta Zemana, je to taková bramboračka složená z motivovaných, neinformovaných, vezoucích se na vlně, snílků o tom, jak má vypadat hlava státu (jedno, jestli jde o mocnáře, nebo demokrata) a všech těch, kteří vzpomínají na Havla. Je to takový antizemanovský bramborový salát z restaurace, která si zakládá na tom, že si na lokál frkla pět hvězdiček a sehnala si k tomu Michelinskou hvězdu.

Vadilo vám osobně, komu letos 28. října Miloš Zeman udělil státní vyznamenání?

Proč by mi to mělo vadit? Všem to přeju a trochu v dobrém závidím. Když dával Havel, měl jsem to stejně, stejně jako s Klausem. Ty, co jim to vadí, bych možná navedl na možnost meditace. To uklidňuje a skýtá příležitost hledat ve své mysli odpovědi na různé intimní otázky, protože to musí být hodně intimní otazník každého takového, kterému to vadí.

Snaží se prezident Zeman svými činy tuto skupinu obyvatel schválně popouzet? Co to s českou společností dělá? Může dojít k nenávratnému rozdělení Čechů na dva tábory, nebo k němu dokonce už došlo?

No, buďme upřímní, asi už si to trochu užívá. A ta pětihvězdičková jídelna mu to vždycky sežere. Záměrně používám to slovo.

Nevratné je všechno, i když teď máme zase novou teorii o vratnosti času. Ale za třicet let bude společnost vypadat úplně jinak. Jestli se dožiju, budu na to v bačkorách koukat s otevřenou hubou a slina mi půjde od koutku. Jsem také autorem sci-fi, nechtějte, abych vám to tu popisoval. Jen vám povím, že politika nabere jiné dimenze a bude nosit jiný kabát. Takže si společně užívejme konce starých časů.

Jsou vaše politické názory v divadelním světě menšinové? Co vás vedlo, podobně jako třeba Jana Hrušínského, k tomu „jít s kůží na trh“? Setkal jste se s ostrakizací?

Já to mám od mládí. Hádal jsem se v rodině, kde bylo pár komunistů, a vždycky to byla mela. Kvůli mocným komunistům jsem nemohl vystudovat školu, kterou jsem studovat chtěl a byl jsem k tomu oboru předurčen. Potrestali mne za někoho jiného z rodiny. Takže to byla prvotní roznětka. Jak můžete někoho trestat za něco, co neudělal, jen proto, že nese jméno toho, s kým si to chcete vyřídit? No, už jsem se z toho nedostal.

Mimochodem, není to věc minulosti. Zase se to děje a je to ta nejhorší věc, jakou si lidé mezi sebou mohou dělat. Že trestají druhé za jejich názory. Nedělá se to jen na východě. Dělají to i ti západní zmetci. Jen tiše a sofistikovaně. Jako chobotnice. My lidé jsme zmetci od východu po západ, od jihu po sever. A to psychopatům, kteří lezou do politiky, vyhovuje. A proti tomu se člověk musí ozvat. Jak zleva, tak zprava. Potom, já jsem kromě toho, že interpretuji cizí texty, tedy jsem herec, tak jsem především i autor. Píšu divadelní hry a knihy. Základem toho, aby člověk mohl být autorem, je idea. A odtud už není daleko k tomu, aby tu ideu hledal v rovině obecné – tedy společensko-politické. Když píšete od osmi let, moc toho o idei nevíte, ale v patnácti už začínáte chápat.

Když jste herec a režiséři vás nutí hledat myšlenku, pak jako autor rychleji zrajete. A když vidíte svět kolem sebe, jak je hezký, ale lidi ho pořád nějak mrví (my všichni ho mrvíme), tak to už je jen kousek od toho, abyste začal upozorňovat na něco, co si myslíte, že není v pořádku. Hrušínský je asi na druhé straně spektra s tou svou kůží. A je to dobře, protože aby se něco dělo, musí dojít ke střetu – a střet vede ke katarzi. My se nacházíme ve fázi střetu a katarze nás teprve čeká. Ale to není vrchol střetu. To je začátek. Jsem poloviční Maďar, někde je ve mně kousek Francouze po pradědečkovi, a jak vidím boj, jdu do toho. S omyly, s představami, ale i s plánem. Chci mít lepší svět, stejně jako všichni ti, kteří upřímně hájí druhou stranu barikády. Nakonec, až se pobijeme, podíváme se na sebe a začneme zase něco dělat. Češi nejsou Balkánci, to si pamatujte. Při vší úctě k Balkánu.

Herec a ředitel Divadla na Jezerce Jan Hrušínský se v rozhovoru pro server Aktuálně.cz nechal slyšet, že pokud se vyplní, čeho Zeman chce docílit, pak herečka Jiřina Bohdalová nepřímo připravuje krušný život svým potomkům. Podle Hrušínského se dříve kradly jen peníze, dnes ale „vládci“ chtějí lidem krást i svobodu. Souhlasíte s tímto pohledem na věc?

Ano, ale budu paušálnější. Korporativní globální svět z nás chce udělat, lépe řečeno už na to zadělal, otroky. O tomhle mluvím už dobrých deset patnác let. Napsal jsem o tom i knihy. Jednu pod pseudonymem. Pan Hrušínský jen říká A, ale B nevidí, protože mu unikají souvislosti, nebo je možná nechce pojmenovat. A pak si neuvědomuje jednu věc, což by jako herec měl, katarze vždycky přichází! On i já – oba stojíme na jiné straně, ale máme stejně obnažená záda. A to je zjištění, na kterém bychom se měli shodnout. Až se tak stane, pak se hoši, co z nás chtějí mít chovný dobytek, začnou bát. Jedni mají autoritativní metody – druzí používají volavku jménem Demokracie. (S panem Hrušínským se neznám, nepracoval jsem s ním, tohle je jen abstraktní příměr. Nestojím proti němu konkrétně a jeho divadlu přeji úspěch. Jen aby bylo jasno!)

Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza chce objíždět ČR a vyvracet mýty o EU. Je totiž toho názoru, že Češi jsou vůči EU skeptičtí, protože podléhají lžím a dezinformacím. Pouze 39 procent lidí u nás považuje podle nejnovějšího průzkumu členství v EU za pozitivní, jsou nejpesimističtější z celé Unie. Euro také nechceme, podle čísel Eurobarometru jsou proti dvě třetiny obyvatel. Má Tomáš Prouza pravdu, nebo nás EU prostě zklamala?

Je to těžké. My máme své zkušenosti s RVHP a teď Unie s tím ožralým Junckerem a bezohlednou Merkelovou a psychopatickým Macronem. Co chce nějakej Prouza objíždět? Ať objíždí hrady a zámky a zamyslí se nad tím, jakou máme historii. Pak mu to možná dojde. A pokud jde o euro? Prachy jsou nástroj moci a k tomu nemusím snad nic dodávat. Nemají jinou hodnotu než jako nástroj umravnění neposlušných.

V čem je situace jiná oproti roku 2004, kdy jsme do Evropské unie nadšeně vstupovali? Měla s odstupem času stěžejní roli kampaň tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly?

Nějak se to vymklo. Svět se změnil. Projekt začal být úspěšný, a tak ho jiné mocnosti potřebovaly srazit, vyměnili se lidé, konzum ovládl sny a peníze se staly novou modlou. Bankomaty jsou moderní oltáře a banky nahradily svatyně. Dělají z nás hovada a hodně lidem se to líbí. A hodně lidem se to zase nelíbí.

Blíží se výročí 17. listopadu. Od posledního výročí jsme byli svědky nárůstu protestních hnutí, které se snaží odvolávat k étosu 17. listopadu, k Václavu Havlovi, ať už je to Milion chvilek pro demokracii či jiné skupiny, které protestovaly proti Zdeňku Ondráčkovi, Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a chystají akce na 17. listopad. Jak tyto protesty hodnotit, je to obdivuhodný nárůst občanské aktivity zejména mladých lidí? Co by nám výročí 17. listopadu mělo říci?

Každá generace si musí užít své revoluční sebeuvědomění. Každá doba tvoří své bohy, bůžky a polobohy. Jejich generaci, až se bude psát rok 2069, to možná čeká taky, že přijdou jejich geneticky upravení potomci a revolučně jim vypnou generátory, aby jim znemožnili ovládat je přes virtuální realitu. Ale tmou bude se nést píseň velkého básníka: (s laskavým dovolením autora JN) Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela...

... A to je nesmrtelné nad všechny blbosti lidského světa!