První skutečností je existence Manifestu, dokumentu, který má odstartovat snad vnitrostranickou, snad i širší diskusi. Nechápu jediné, proč si na jeho textu nedali jeho autoři trochu více záležet. Lze jenom doufat, že je právě proto tak nedokonalý, aby to vyvolalo diskusi. Přál bych si, aby se v Lidovém domě konečně dozvěděli, jak žijí a v co doufají lidé, které se socdemáci milostivě rozhodli zase zastupovat, protože jim mise mezi městské intelektuály tak nějak nevyšla. Bůh ví proč…

Druhou skutečností je způsob účasti a vystoupení Miloše Zemana. Můj komentář bude spočívat v tom, že tuto skutečnost ponechám zcela bez komentáře.

Třetí skutečností je zvolení Tomáše Petříčka místopředsedou ČSSD. Bylo k tomu řečeno mnohé, zejména k tomu, že nedělá suverénní zahraniční politiku. Mě osobně nejvíce baví podobné nářky těch lidí, kteří ani nemukli, když naše okupovaná země fungovala v sovětském protektorátu v podmínkách Brežněvovy doktríny omezené suverenity a nebylo jim divné, že tehdejší politici a ministři, nejen zahraničí, všechno papouškují úsilně a doslovně po těch sovětských.

Jinak zdaleka nejlepší komentář ke sjezdu ČSSD měl Milan Štěch, který Tomáše Petříčka označil za „politika budoucnosti“. To je nepochybně pravda, otázkou zůstává, jaká bude politika budoucnosti, bude-li jaká, a jaká bude budoucnost…