Diskusi Matěj Stropnický zahájil hledáním odpovědi na otázku, proč jsou zelení na komunální a krajské úrovni poměrně úspěšní, ale snaha dostat se do parlamentu jim od roku 2006 nevychází. Podle Stropnického je to tím, že „zelená“ témata jako ochrana přírody nebo podpora veřejné dopravy lze vysvětlit na komunální úrovni voličům snadno, debata o globálních jevech, k nimž se zelení stavějí kriticky, je ale komplikovanější.

Navrhováním řešení u těchto globálních témat, jako jsou třeba změna klimatu nebo migrace, se přitom Strana zelených jako jediná u nás pořádně zabývá, tyto problémy ale často mají své příčiny jinde a v jejich popisu často není shoda. Strana se také snaží ukázat, že není namístě zelené spojovat s problémy z doby vládnutí v Topolánkově vládě. Důkazem, že už zelení nedělají takové ideové ústupky, jakým byla například tehdejší podpora rovné daně apod., je podle Matěje Stropnického jejich současná práce ve vedení Prahy. Projevuje se to například v debatách o tom, jak má ve velkém městě probíhat územní plánování nebo sociální bydlení.

Dáme dohromady Dienstbiera i Schwarzenberga

V diskusi zazněl dotaz na to, jaký je volič Strany zelených a zda ve straně vědí, jak jej oslovovat. „Touto otázkou se kromě formulace programu asi zabýváme nejvíc. V době 2005/2006 byly voličské zdroje asi trojí – jednak jádrový volič, který preferuje přístup k ochraně přírody, těch je stabilně mezi 2,5 a 3 %. Podařilo se také oslovit voliče, které by bylo možné označit jako městské liberály, jde ale o voliče mimořádně přelétavé, v 90. letech volili ODA, pak Unii svobody, možná Evropské demokraty a pak přešli z části k TOP 09. Dost možná, že tento volič teď znovu váhá, je ale otázka jeho oslovení a udržení. Třetím bodem, proč tehdy zelení uspěli, bylo to, že šlo z pohledu veřejnosti o novou sílu, která mohla prezentovat změnu v čisté krystalické podobě,“ vysvětlil předseda zelených zdroje voličské podpory strany, kterou se ale zeleným podle Matěje Stropnického nepodařilo udržet.

Pokud má uspět znovu, měla by strana tvořit jádro určitého širšího hnutí a měla by oslovit různé iniciativy v regionech, s nimiž ji pojí i personální vazby. „Spektrum by se mělo rozšířit, aby záběr byl od voličů Jiřího Dienstbiera po voliče Karla Schwarzenberga v prezidentské volbě,“ shrnul Matěj Stropnický. Šance zvyšuje to, že KS už není aktivně v politice a že se Sobotkova ČSSD ukazuje být slabá vůči Babišovi a převažují v ní osobnosti jako ministři Chovanec nebo Mládek, kteří tíhnou spíše do „zemanovského“ křídla sociální demokracie. Podle Stropnického je také otázka voličů Pirátů, s nimi by se ale nerad o voliče přetahoval, nedá se to však vyloučit.

Komunisté jsou fosilové

Matěj Stropnický mluvil o perspektivách případné koaliční spolupráce: „Nedovedu si představit, že bych třeba sám vyjednával koalici s ODS. Komunisty jsem po dlouhých letech, kdy jsem vzdoroval antikomunismu, definitivně zavrhl. Věnoval jsem spoustu politické energie, abych bojoval proti antikomunismu, protože mi připadalo, že antikomunismus je tady odpověď na všechno, to už mě nebavilo poslouchat. Nicméně KSČM se nijak nereformuje, je to strana fosilní, jaderná, betonářská a má všechny minulostní relikty, které už u mě nevyváží sociální politikou a zastáváním se slabších ve společnosti. Z toho, co zbývá, automaticky vypadávají strany jako Úsvit nebo to, co se z nich ten který týden zrodí nebo zanikne.“

Předseda zelených pak dodal, že je mu určitě nejbližší spolupráce se Sobotkovou sociální demokracií. Pokud jde o ANO, nejsou zatím zelení jednotní v postoji k Babišově hnutí, protože situaci komplikuje to, že na úrovni měst jsou zástupci ANO progresivnější než třeba ODS a nejsou tam tak patrné střety zájmů, v nichž je Andrej Babiš. A TOP 09 je podle Stropnického „taková zanikající strana“, která po krajských volbách vypíše inzerát na nového předsedu a pak bude třeba počkat na to, kdo to bude.